Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Březen 2013

Hello April :D

31. března 2013 v 23:18 | Ell-i |  ♥ From my heart ♥
Konečně!! Duben zítřejším dnem začne a s dubnem začnou i víkendy plné pohody. Asi nemáte tušení o čem zase mlekotám :) Ale snad je to tak lepší, časem poznáte o co se bude jednat. Jak já se na ten měsíc těšila. V duchu jsem škrtala, každý uplynulý den a počítala měsíce, týdny a teď počítám už jen dny :) za jedne den začne duben a za šest dní to vypukne :) Sice tam asi budeme nechtěné, ale na jejich pojmy a dojmy se nikdo neptá :) Hlavna, že tam budeme :) Počkat, taky se v tom strácíte jako já? Já jsem dneska celá nějaká ztracená :D To počasí mi leze na mozek :) Sníh, to už je humus, já na něj začínám být alergická :p fuj, jak já ho nenávidím :( Chci sluníčko, teplo.... :) Koho to pačasí, taky rozčiluje? Nebo se mám raději ptát, komu se líbí? Já už chci jaro!! Ještě jedna otázka: Jak si zvykáte na letní čas? Já jsem teda o hodinu pozadu :D No já končím, dneska mám nějakou dobrou náladu :)
Mějte se Vaše Ell-i

Tumblr_mkjmapprww1ra64n0o1_500_large

Diplomky za Bleskovku 0.1

31. března 2013 v 22:24 | Ell-i |  Soutěže ♥
Máme tu konec první bleskovky a taky jsou pro vás slíbené diplomky, snad se vám budou líbit :)

Pro Burcu :)

Pro Therr :)

Pro Siera :)

Pro Chloé :)

Dále se účastnili Inny Emilly a Cokovlaska :) Ty si bohužel nenapsali, co chtějí na diplomek :( Tak snad přístě :)
Doufám, že se vám diplomky líbí, Vaše Ell-i :)


Povídka část 17.

30. března 2013 v 21:45 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
V trávě za křovím seděl maličký chlapec a plakal. Celý se třásl. Sundala jsem ze sebe Frankův kabát a hodila ho přes chlapce. Lekl se nás a začal hystericky křičet a cukat sebou.
"Klid," utěšoval ho Frank a chytl ho pevně za ramena.
"Je zraněný," viděla jsem krvavý šrám na jeho pravé noze.
"Vezmeme ho do nemocnici," zvedl ho do náruče.
"Ne! Do nemocnice ne. Tam bude ještě více vyplašený," naznačila jsem, že zrovna nemocnice, kde na každém lůžku leží smrtelně zraněný, není zrovna vhodné místo pro dítě: "Vezmeme ho do kasáren," Frank pokýval hlavou a nesl malého chlapce. Rychle jsem šla vedle něj. Vtrhli jsme do velké místnosti, kde seděli ostatní a chlapce položili na gauč. Chlapec se uklidnil a bylo vidět, že je strašně unavený. Přivíral oči a hlava mu padala.
"Lyss, podej mi obvazy a dezinfekci," promluvila jsem k ní a odrnovala jsem chlapci kalhoty. Lyss mi je podala a asistovala mi.
"Má v té ráně kulku," prohlížela jsem mu ránu.
"Vyndej mu ji!" pronesla Julia.
"Musíme mu dát morfium, jinak ho to bude děsně bolet," protestovala jsem.
"To než zabere může vykrvácet," přidala se i Bella. Zakroutila jsem hlavou, nechtěla jsem to udělat.
"Elisabeth, dělej!" vykulila na mě oči Bella. Zhluboka jsem se nadechla a pinzetou, kterou mi podala Julia, jsem se snažila vyndat kulku.
"Držte mu nohu," přikázala jsem Frankovi, protože s ní chlapec cukal. Frank poslechl a já se znovu pokusila o vyndání. Klepali se mi ruce jako blázen. Opatrně jsem mu ji vytáhla. Chlapec ani nezaúpěl. Neměl sílu. Zašila jsem mu ránu a obvázala obvazem.
"Nemá horečku?" zajímala se Lyss. Sáhla jsem mu na čelo: "Ne, ale přineste deky. Je úplně studený," Denny chlapce přikryl dekami a všichni se vrátili zpět ke svým dřívějším činnostem. U gauče jsem zůstala já a Frank. Ručičky na hodinách se blížili k půlnoci. Všichni pomalu opouštěli místnost a mizeli ve svých pokojích. I mě se klížily víčka, ale nechtěla jsem tam Franka nechat o samotě. Hlava se mi nekontrolovatelně pokládala na jeho rameno a víčka měla snad cílu olova. Usnula jsem. Frank mě chytl do náruče a položil mě na gauč, který stál kousek dál. Přikryl mě dekou a sám se posadil zpět k chlapci.
Ráno mě vzbudili hlasy letců a sestřiček které přišly na snídani. Rozespale jsem se rozhlídla kolem sebe a uviděla Franka, jak spí s hlavou položenou na kousku gauče u chlapce. Posadila jsem se k němu a polibkem ho probudila. Usmál se na mě a pohled vrátil zpět ke chlapci.
"Celou noc spal, ani jednou se neprobudil," pousmál se.
"Bude v pořádku," kývla jsem hlavou a dodala: "Půjdeme se nasnídat?"
"Raději bych počkal až se probudí,"
"Dobře, já tedy přinesu snídani sem," odešla jsem do místnosti a nandala plné dva talíře jídla. Vrátila jsem a chlapec už byl vzhůru. Mlčky se na nás díval a v očích měl strach.
"Ahoj, jakpak ti je?" usmála jsem se na něj.
"Do.. Dobře," zakoktal a očima sjel na tác plný jídla: "Máš hlad?" zeptala jsem se ho. Kývl. Podala jsem mu talíř a on hltal každé sousto.
"Jak se jmenuješ?" zajímal se o něj Frank. Zpozorněl a tiše pronesl: "Paul,"
"Frank," mužsky mu nabídl ruku. Paul mu ji stiskl a konečně se na jeho obličeji objevil úsměv.
"Vy lítáte letadlem?" otočil se na Franka Paul.
"Ano," usmál se: "Chtěl by s vidět takové letadlo z blízka?"
"Ano moc," rozzářili se Paulovi oči.
"Tak víš co? Až ti Elisabeth dovolí vstát z postele proletíme se spolu," spiklenecky na něj mrkl.
"To by bylo super," spolkl velké sousto a vesele se usmál.
"Pánové moc si to neplánujte. Paul nejdříve bude muset ležet a až se mu nožka zahojí, pak se uvidí," vložila jsem se mezi ně. Oba dva se usmáli a pokývali hlavou, že mi rozumí.
"Ted musím jít, ale později se za tebou zastavím a přinesu ti něco," rozloučil se s ním Frank a odešel se zbytkem Eskadry k letadlům. Vyměnila jsem Paulovi obvazy a když sem se chtěla jít převléci zastavil mě jeden z nových letců, který se pro něco vrátil.
"Jak pak se máte?" zdvořile se mě zeptal.¨
"Děkuji za optání, dobře," usmála jsem se, ale nechtěla jsem se s ním nijak vybavovat.
"Víte, že jste krásná?" zatarasil mi cestu ke schodišti a svůdně po pohladil po vlasech. Cukla jsem sebou a ruku mu odhodila.
"Přeci se nebudete bránit," hrubě mě objal. Házela jsem sebou ze strany na stranu. Držel mě tak pevně. Nikdo nebyl v dohlednu. Začala jsem se bát, co se bude dít. Byl tak odporný.

Styl 0.3

30. března 2013 v 21:19 | Ell-i |  ♥ Style ♥
Opět jedna fotečka do rubriky Styl. Našla jsem ji skoro omylem na fb a strašně se mi líbí, škoda, že nemám takovou postavu, jako ta slečna :) Ale, co :) Každý je takový, jaký je a já se s tím začínám smiřovat :)


30.3.2013 :)

30. března 2013 v 20:16 | Ell-i |  ♥ From my heart ♥
Ahoj holky, jak jste se dnes měli? Já poměrně dobře, celý den u nás bylo docela teplo, i když sluníčko svítilo jen někdy. Celé odpoledne jsem strávila venku, s Johnikem a s taťkou :) Opět jsme dělali dříví :p Sice to nesnáším, ale dneska mi to nevadilo. Pěkné počasí mi zvedlo náladu, po dlouhé době! Cítím, že za chvíli bude vše zase při starém. Jednou se cítím skvěle a druhý den je to pryč. Ne, já už si nechci stěžovat. Musím si vážit, toho co mám. Už raději končím, tenhle článek, jinak bych sklouzla k něčemu jinému. Večer ještě něco přidám. :) Zatím se mějte :)
Vaše Ell-i :)

Bgoc32xcuaakjom_large

ZakázanÝ ovoce- Nech mě odejít

29. března 2013 v 23:15 | Ell-i |  Hudba ♥
Nádherná ♥

Povídka část 16.

29. března 2013 v 18:55 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
(Julia, Thomas)
Odešli do blízkého lesíka, kde měli jistotu, že budou sami. Mlčeli. Ani jeden nevěděl, jak po včerejšku začít. Thomas si vyčítal svou zbrklost a naléhavost, zato Julia přemýšlela, jak by to Thomasovi co nejlépe vysvětlila.
"Thomasi," prudce se Julie zastavila, neunesla tíhu situace a chytla ho za ruku. Opatrně se ji podíval do očí. "Musím ti ten včerejšek vysvětlit,"
"Julie, nemusíš když nechceš. Spíše já bych se měl omlouvat. Choval jsem se jako sobec," usmál se na ni.
"Ale já musím," trvala si na svém a posadila se do trávy. Thomas si klekl vedle ní. S obavami mu vyprávěla svou nešťastnou minulost. Pečlivě ji poslouchal a každé její slovo ho příšerně zabolelo. Výčitky svědomí byli mnohem větší, než před chvílí. Cítil se příšerně. Kvůli němu se Julia trápí.
"Julie, já ti slibuji, že se to nebude víckrát opakovat, počkám až budeš chtít sama,"
"Thomasi, to po tobě nemohu chtít. Jsi muž a touhle laskavostí budeš trpět hlavně ty,"
"Já na tebe počkám. Nechci tě ztratit," objal ji a Julia poprvé v životě pocítila, že ji má někdo opravdu rád.
(V nemocnici)
Všechny tři jsme seděli za stolem a dívali se ven. Každá jsme v duchu měla šílený strach. Lyssien se klepali ruce, každý poznal, že z té nenávisti k Dennimu vykvetla láska. Ani Bella na tom nebyla lépe. V očích měla strach a obavy. Nikdo nemohl říct se stoprocentní jistotou, že se Denny, James a Frank vrátí. Konečně se z dáli začali ozývat známé zvuky motorů letadel. Slyšeli jsme je za ty dny tolikrát. Bella a Lyssien součastně vyběhli ven. Bella na nic nečekala a plna štěstí se vrhla Jamesovi kolem krku. On ji mačkal a dlouho držel v náručí. Lyss počkala až k ní Denny sám dojde, nevěděla jestli se mezi nimi po včerejší noci něco změnilo.
"Říkal jsem, že se vrátím, když na mě budeš čekat," objal ji a políbil na tvář. Položila mu hlavu na rameno a užívala si tu nádhernou chvíli.
Stála jsem u vchodu do nemocnice a už z dálky viděla přicházet Franka. Smál se. Přišel ke mně a snažil se mě políbit.
"Půjdeme se projít," cuknula jsem hlavou a zamířila na louku, která byla za areálem Eskadry. Chytl mě za ruku a v tom samém oblečením, s kterým přiletěl se mnou procházel vysokou trávou.
"Dnes je krásně," hladila jsem rukou stonky trávy.
"To ano," usmál se Frank. Došli jsme doprostřed, kde byla nejvyšší tráva. Položila jsem se do trávy a Frank si sedl vedle mě.
"Nebudou se o tebe holky bát?" utrhl kopretinu a hladil mě s ní po tváři.
"Dnes byl v nemocnici klid. Myslím, že si ani nevšimnou, že jsem pryč," smála jsem se na něj.
"Takže tě mám celé odpoledne jen pro sebe?"
"Když budeš chtít,"
"Nic jiného si nepřeji," naklonil se ke mně a políbil. Položil se vedle mě. Přimáčkla jsem se k němu a hlavu položila na jeho hrud.
"Franku, vyprávěj mi něco o sobě," pošeptala jsem mu.
"A co bys chtěla slyšet?" zasmál se.
"Odkud jsi?" otočila jsem na něj hlavu.
"Z Texasu. Naše rodina tam má ranč,"
"Máte ranč? Tak proč jsi tady?"
"Chtěl jsem bojovat za správnou věc a ne jen sedět a slyšet o dalších mrtvých," vysvětloval. Pokývala jsem hlavou. "A co ty? Proč jsi se rozhodla být válce tak blízko?"
"Rodiče mi umřeli, když jsem byla malá. Vychovávala mě babička, která před pěti lety zemřela. Vyčítala jsem se, že jsem ji nemohla pomoc a proto jsem se rozhodla, že půjdu zachraňovat životy jiným lidem,"
"Už chápu, proč tě Joeva smrt tak zranila,"
"Byl první člověk, kterého jsem nedokázala zachránit," vzpomínala jsem na tak krutou vzpomínku. Hladil mě po vlasech: "Už nebudeme vzpomínat na ošklivé věci, užijeme si tuhle společnou chvíli," Usmála jsem se a Frank mě přimáčkl k sobě ještě více. Slunce svítilo a z dálky byli slyšet hlasy letců, smích. Nic jiného jsem nevnímala, než Frankův dech a teplo jeho sevření. Leželi jsme dlouho beze slova. Nemuseli jsem mluvit, vážně mi stačilo jen to, že je tu se mnou. Pozorovali jsme, jak se slunce blíží ke kopci a zachází. Za chvíli slunce zmizelo zcela. Už nebylo takové teplo. I když jsem nechtěla začala jsem se klepat zimou.
"Vezmi si můj kabát," přetáhl přes mě teplý kabát černé barvy a dodal: "Půjdeme se projít, abys nenastydla," Zvedla jsem se a Frank mě chytl kolem ramen a přitáhl k sobě. Vraceli jsem se ke kasárnám a v lese něco zašustilo. Trhla jsem sebou leknutím.
"To bude jen srnka," uklidnil mě Frank, ale mě to tam nepřipadalo. Slyšela jsem tiché vzlykání, jako by někdo plakal.
"Slyšíš to?" zastavila jsem se. Frank se zaposlouchal a zaraženě se na mě podíval. Zakroutila jsem hlavou a musela se jít přesvědčit. Frank šel hned za mnou. Vzlykot se zdál blíž a blíž. Už bylo jasné, že to není srnka, ale že se někomu něco přihodilo. Měsíc osvětloval les jen mírně. Museli jsme se spolehnout na svůj instinkt. Zamířila jsem k malému křoví, kde se mi zdál pláč nejsilnější. Odhrnula jsem jednu z větví a uviděla něco, co jsem si ani ve snu nepředstavovala: "Franku, pojď sem!" zavolala jsem na něj.
"Co se děje?" přiběhl ke mně a zarazil se stejně jako já.

Soutěž o nejoblíbenější celebritu. (Registrace)

29. března 2013 v 18:07 | Ell-i |  Soutěže ♥
Rozhodla jsem se udělat soutěž o nejoblíbenější celebritu. Do soutěže se může přihlásit každý a můžete přihlásit, kterou chcete celebritu (muže, ženu, známou, méně známou) Je to jenom na vás.

Přihlášení:
1. Přezdívka
2. Adresa blogu
3. Odkaz na fotografii s celebritou, kterou přihlašujete.

Pravidla soutěže:
1. Když se do soutěže přihlásí dvě stejně celebrity, beru jen tu, která se zapsala jako první. Ostatním dám možnost přihlásit jinou (Doporučuji číst pořídně předchozí komentáře)
2. Vypadá ten, kdo bude mít nejméně hlasů. (Vyhodnocení se dozvíte každý pátek)
3. Můžete si shánět hlasy, kde budete chtít. Já jako pořádající hlasy nedávám!

Ceny:
1. místo- Reklama na mém blogu (měsíc)+ volný výběr (povídka na přání, článek o tvém blogu, diplomek)
2. místo- Reklama na mém blogu (tři týdny)+ volný výběr (povídka na přání, diplomek)
3. místo- Reklama na mém blogu (dva týdny)+ diplomek
Ostatní zůčastnění- Diplomek

Registrace probíhá od 29.3 do 5.4 2013

Doufám, že se vás hodně přihlásí. A všem přeji hodně štěstí.
Vaše Ell-i :)

Tumblr_miwrnzjate1qld3y4o1_500_large

Velká kontrola a náběr Affs!

29. března 2013 v 17:23 | Ell-i |  ♥ From my heart ♥
Ahoj, po zjištění, že něktré z mých Affs nenavštěvují můj blog, jsem se rozhodla udělat kontrolu a náběr Affs. Nechci nikoho z vás ztratit, ale když se nekteří z vás nechodí, nedá se nic dělat.
Kontrola potrvá od 29.3 do 5.4 2013 :)

Chceš zůstat mé Affs? Zapiš se:
1. Přezdívka
2. Blog
3. Co se ti na mém blogu nejvíce líbí? (Všechno! Neberu jako odpověď)

Tumblr_mjqpxdkrpd1rrnnu8o1_400_large

Chceš být moje nové Affs? Zapiš se:
1. Přezdívka
2. Blog
3. O čem je tvůj blog?
4. Proč chceš spřátelit?
5. Kolikrát týdně budeš obýhat?
6. Souhlasíš s podmínkami?

Podmínky: a) Budu budeš na můj blog chodit 2-3 krát týdně.
b) Zanecháš za sebou komentář k tématu článku a ne ,,Obýhám" a podobně.
c) Nebudeš vulgární, respektuji osobní názory, ale zbytečně neurážej.
Doufám, že se zapíšete všichni a hodně se vás přihlásí. Ráda poznám nové blogy :)



I love you or I hate you?

29. března 2013 v 12:23 | Ell-i |  ♥ From my heart ♥
Jsem vážně nevyléčitelná. Včera večer jsem cvičila, hrála u toho písničku, kterou miluji a zase jsem myslela na něj. Před očima se mi přehrávali všechny vzpomínky, všechny dny, kdy jsme viděla jeho smích, slyšela jeho hlas a byla v jeho sevření. Opět jsem měla v břiše motýlky. Pomalu a jistě začínám ten pocit nenávidět. K čemu jsou mi motýlky v břiše, když to na mé situace nic nezmění. Když on je tak blízko a zároveň tak daleko? Cítím, že se mi začíná vzdalovat, snažím se ho zachytit, ale proklouzává mi mezi prsty. Škoda, že ze mě nevychází ta "láska", kterou k němu citím. Je to vůbec láska? Nebo mě vážně
484013_551294081569233_789393044_n_large
přitahuje, jen to, že je pro mě zakázaný? Já už vážně nevím. Jeden den si říkám: "Kašli na něj! Zapomeň na něj," ale hned jak se ráno vzbudím, musím se podívat na fb jestli nenapsal. Ničí mě to! Měla jsem tolik příležitostí se zamilovat, ale vždycky si vzpomenu na něj a prostě nemohu! Něco mě chytně, postavíme přede mne jeho fotku a já nemám sílu ji roztrhat, zničit a vyhodit. Stejně jako nemám sílu vyhodit ty růžičky, které mi dal. Nemohu se ho zbavit i kdybych chtěla. Vryl se do mého srdce jednou provždy. Osud si tedy se mnou hezky zahrává. Doufám, že když už jsem toho kvůli němu tolik vytrpěla, tak se to aspoň pohne někam dál. Tak mi držte palce!
Vaše (pomatená) Ell-i :)