Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 11.

12. března 2013 v 21:59 | Ell-i ♥ |  ♥ Povídky ♥
"Elisabeth," ozvalo se z venku: "Můžeme jít?" Otočila jsem se a podle hlasu poznala Franka. Pomalu ke mně přistoupil a promluvil polohlasem: "Tak můžeme?"
"Jistě," vzpamatovala jsem se a rozloučila se s holkami. Vyšli jsme ven. Chtěla jsem pokračovat dál k letadlu, ale v tom mě Frank chytl za ruku a zatáhl za roh.
"Co se děje?" nechápala jsem a vytáhla mu svou paži ze sevření.
"Víte, domluvil jsem se s generálem, že si půjčím letadlo, ale nemůžeme létat s civilisty, proto nás nikdo nesmí vidět," vysvětloval mi.
"Aha, tak to aspoň bude ještě více vzrušující," usmála jsem se.
"Jsem rád, že vám to nevadí," pousmál se, chytil mě za ruku, a co nejnenápadněji jsme se proplížili k letadlu. Chytil mě za pas a pomohl mi nastoupit do letadla.
"Buďte schovaná," sjel svou rukou po mé dlani a roztočil vrtuli, aby se nastartoval motor. Sedl si přede mě a zavolal: "Jste připravena?"
"Samozřejmě," zasmála jsem se. Letadlo se pomalu rozjíždělo. V břiše mi všechno vřelo. Bála jsem se. Raději jsem zavřela oči a snažila se let nevnímat. Otevřela jsem oči, když mě Frank chytl za ruku: "Snad se nebojíte,"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou a odvážila se podívat dolů. Letěli jsme nad stromy, loukami, rybníky… Byla to krása. Strach mě náhle opustil. Vychutnávala jsem si pohled na zemi, kterou jsem ze srdce milovala. Všechno ještě vylepšil Frank, když mě pořád ještě držel za ruku.
"Je to nádhera," pošeptala jsem mu. Mile se usmál se a kroužil nad okolím. Po půl hodině jsme znovu dosedli na pevnou zem. Pomalu jsme vystupovali, když se v tom kousek od nás ozval hlas generála Sparkse.
"Honem!" chytil mě Frank za ruku a běželi jsme spolu za dílny. Schovali jsme se do malého, úzkého výklenku. Výklenek byl tak malý, že jsem byla těsně namáčklá na Frankovi. Generálův hlas se rozléhal okolím. Zrovna vyčítal jednomu z dělníků nepořádek na pracovišti. Za chvíli hlas utichl. Musela jsem se začít spát. I Frank se ke mně přidal. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do obličeje. Už se nesmál. Krásně se na mě díval. Svým pohledem mi zmrazil úsměv. Pohladil mě dlaní po tváři a zajel do mých tmavě hnědých vlasů. Nebránila jsem se a ani jsem nechtěla. Začal se ke mně pomalu naklánět. Zavřela jsem oči a čekala. Dočkala jsem se sladkého, krátkého polibku. Odklonil se od mě a když viděl, že nic nenamítám, políbil mě znovu. Políbil mě znovu, mnohem vášnivěji a déle. Po chvíli jsem se od něj odklonila a beze slova na něj hleděla. Nevěděla jsem jestli litovat toho co jsem právě teď udělala, a nebo se radovat. Pokusil se mě znovu políbit. Cukla jsem hlavou: "Měli by jsme vrátit, aby si holky o mě nedělali starosti," rozhlédla jsem se a vyšla ven. Doběhl mě a pokusil se mě chytit za ruku. Uhnula jsem.
"Co se stalo?" zastavil mě.
"Ale nic," odbyla jsem ho a šla dál.
"Najednou jsi jiná. To je kvůli tomu polibku, že ano?" Mlčením jsem mu dala za pravdu. "Měl jsem se ovládnout. Moc mě to mrzí,"
"Frank, nic si nevyčítej. Ty za to přeci nemůžeš. Nelituji toho polibku, jen se bojím," zahleděla jsem se do trávy.
"Čeho se bojíš?" chytil mě za ramena a otočil obličejem k sobě.
"Podívej se. Okolo je válka. Nikdo neví, co se bude dít," vysvětlovala jsem. Zasmál se. "Proč se směješ?" vyčítala jsem mu.
"Války se není třeba bát," pohladil mě po tváři. Odvrátila jsem od něj obličej a koukala kamsi do neznáma. "Věř mi," povzbudivě se usmál. Znovu jsem se vydala dopředu. Došel mě a znovu sáhl po mé dlani. Nebránila jsem se. Chtěla jsem to co on. Propletl své prsty s mými a kráčeli jsme po trávě plné zavřených sedmikrásek. Chytl mě kolem ramen a přitiskl k sobě. Cítila jsem se skvěle. Měla jsem to, co jsem vždycky chtěla. I Frank se usmíval. Slunce už zapadlo za kopce a na nebe se vyhoupli první hvězdy. V šeru jsem zahlédla Bellu, jak k nám velmi rychle běží.
"Co se děje?" vyhrkla jsem na ni.
"Elisabeth, pojď honem!" klepal se jí hlas.
"Bello, co je?" žádala jsem vysvětlení.
"Pojď, s Joem se něco děje!" hrnuly se ji do očí slzy. Udiveně jsem se podívala na Franka a rozeběhla se do nemocnice. Julia Lyssien stáli u Joevi postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Ta pravá od Mattela Ta pravá od Mattela | Web | 13. března 2013 v 10:26 | Reagovat

Pěkně se to čte, musím si začít číst tvé povídky od začátku:-)

2 Katy Katy | Web | 13. března 2013 v 11:03 | Reagovat

Jééé, co bude dál?? :o

3 Mary Mary | Web | 13. března 2013 v 11:21 | Reagovat

Ahoj, teraz asi odveci ale nechcela by si sa spriateliť ?
som Mary
môj blog : http://w-mary.blog.cz/
máš super blog. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama