Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 15.

23. března 2013 v 20:08 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
"Nebavilo mě jen číst noviny a vysedávat v barech. Myslím, že tady jsem i trošku prospěšný," uvažoval nahlas.
"Abyste byl prospěšný nesmíte pořád chodit na ošetřovnu," dobírala si ho.
"Když mi zaručíte, že se budeme vídat i mimo ošetřovnu už tam ani nevkročím," zastavil se a otočil na ni hlavu. Lyss nevěděla, co odpovědět. Přestávala sice pochybovat o svých citech k Dennymu, ale přeci se mu nedá tak lehce. Musí oni přeci jen bojovat.
"Netrapte mě," chytil ji za obě ruce a povznesl do výšky. Uhnula hlavou, protože by nesnesla pohled do tak průzračných očí. "Nemohu na vás přestat myslet," dál se ji svěřoval se svými city. "Copak vy ke mně nic necítíte?" naléhal na ni.
"S vojáky si nic nezačínám," zakroutila hlavou.
"Ale proč ne? Kdybyste mi slíbila, že na mě po každém letu budete čekat budu mít větší motivaci se vrátit,"
"A co když se nevrátíte?" přemýšlela nad tou nejhorší možností.
"To se nikdy nestane," sebevědomě se usmál. Z toho úsměvu Lyssien pocítila tolik tepla, až se ji málem podlomila kolena. Začínala váhat, jestli má ještě sílu se držet stranou. Přitahoval ji k sobě přímo magnetickou silou. Stála bez hnutí a čekala, co se bude dít. Denny se k ní nahnul a políbil. Nebránila se a polibky mu opětovala. I když to nikdy nechtěla, poprvé poznala, že někomu vážně podlehla. Lyss se vrátila do pokoje až dlouho v noci. Snažila se být potichu, ale já její příchod zaznamenala. Nespala jsem. Kvůli Frankovi jsme skoro celou noc probrečela. Mrzelo mě, co mi řekl. Nejraději bych to vrátila. Začínala jsem cítit, že Franka mám více, než ráda.
Příštího rána jsem měla štěstí. Franka jsem zastihla na snídani. V noci jsem se rozhodla, že si s ním promluvím, chtěla jsem jít k němu, ale předběhl mě. Popošli jsme spolu stranou, abychom všem nehráli divadlo.
"Elisabeth, chci se ti omluvit. Nevím, co to do mě vjelo. Asi jsem byl pořád ještě vykolejený z té události s Joem. Budeš schopna mi odpustit?" chytil mě za ruku. Naschvál jsem udělala napjatou odmlku. Díval se na mě tak provinile, že už jsem ho déle nemohla trápit: "To víš, že ti odpustím," objala jsem ho jako malá holka. Já v porovnáním s ním vypadala jako malá holka. Byla jsem o hlavu a půl menší, než on a asi o šest let mladší. Objímal mě tak ochranitelsky. Moc se mi to líbilo. Díky tomu jsem se cítila v bezpečí a středem vesmíru.
"Ani nevíš, jaký je pocit od tebe odlétat," políbil mě do vlasů a dodal: "Ale o to je hezčí, když se vrátím na zem a vidím tě,"
"Ani si neumíš představit, jaký mám o tebe pokaždé strach," prozradila jsem mu.
"Jo tak ty se o mě bojíš jo?" žertoval .
"Nedělej si z toho legraci," praštila jsem ho symbolicky pěstí do hrudi.
"Já si, ale legraci nedělám. Je to milé, že se o mě bojíš," usmíval se tak sebevědomě.
"Ty jsi cynik," chtěla jsem se mu z náručí vytrhnout, jako trest za jeho drzost.
"Nezlob se na mě," ukončil mé snažení o útěk dlouhým a sladkým polibkem.
"Copak se na tebe dá zlobit?" zajela jsem mu prsty do jeho černých vlasů. Usmál se a společně jsme šly ke stolu se konečně nasnídat. Namazala jsem si chleba a se spokojením snídala. Bella seděla vedle Jamese. Večer to protáhli a vrátila se ještě déle, než Lyssien. I když moc nespala, vypadala skvěle. V přítomnosti Jamese jenom zářila. Za to Julia seděla sama a podpírala si rukou hlavu. Lžičkou si promíchávala už dávno vystydlou kávu. Přidělávala mi starosti. Neviděla jsem ráda, když se jedna z mých nejlepších kamarádek trápila.
V nemocnici jsem měla konečně možnost se ji zeptat, co se děje.
"Včera jsem byla s Thomasem a já prostě nemohla," vysvětlovala.
"Co? Co jsi nemohla?" nepochopila jsem hned, co myslí. Zamračila se na mě a já si vzpomněla. Když byla Julia malá zneužíval ji její nevlastní otec. Neměla se komu svěřit a musela to snášet dva roky. Poté to už nemohla vydržet, svěřila se matce, ale ta byla zaslepena láskou k tomu tyranovi a Julii nevěřila. Proto se rozhodla, že raději odejde. Odešla do menší městské nemocnice, kde jsme se skamarádili.
"Aha a co on?" ptala jsem se opatrně.
"Já nevím. Raději jsem co nejrychleji odešla," zalily se jí její hnědé oči slzami.
"Měla by jsi mi to jít vysvětlit," radila jsem ji a všimla si Thomase ve vchodu. I Julia si ho všimla a rozhodně pronesla: "Bude to tak lepší," Usmála jsem se na ní a popostrčila ji směrem k Thomasovi. Thomas byl kapitán a instruktor v jedné osobě, proto nelétal a na Julii měl čas. Odešli spolu do parku. Ozval se drnčivý zvuk sirény. Odložila jsem rozdělanou práci a vyběhla jsem ven. Všichni rychle nasedali do letadel. Mezi tím vším zmatkem jsem hledala Franka. Potřebovala jsem ho vidět. A nejlépe by bylo, kdyby mi zase pověděl, že se vrátí. Otočila jsem se a štěstím málem vykřikla. Stál za mnou a díval se mi do očí.
"Už budu muset jít," ukázal směrem ke svému letadlu.
"Jasně," uhnula jsem mu z cesty a on okolo mě prošel: "Franku," vylítlo mi z úst. Otočil se a rychle se ke mně rozeběhnul. Chytil kolem pasu, zaklonil, dlouze a vášnivě políbil. Náhle se odtrhl a běžel k letadlu. Stála jsem tam s pocitem štěstí, který jsem dosud nezažila. S trpkým úsměvem jsem se dívala na vzlétající letadla. Černý orel zmizel za humny a mě nevědomky začali téct slzy. Byla to ještě větší bolest, než dříve. Bodavý pocit u srdce mě ničil. Nemohla jsem se skoro ani pořádně nadechnout natož, abych se otočila a vrátila se do nemocnice. Ani Belle s Lyssien nebylo do smíchu. Denny i James byli také ve vzduchu. Uvažovali stejně jako já. Jen Julia měla docela jiné starosti. Musela Thomasovi vyprávět své otřesné zážitky z dětství. Modlila jsem se za ní, aby ji pochopil a toleroval. V nemocnici nebyla žádná legrace. Všichni byli vážní, jako ostatně vždy, když letadla opustila pevnou zem. U ani Marie tu nebylo. Včera jsme ji propustili. Myslela jsem na ni. Tolik jsem ji přála, aby mohla odejet do USA za svými dětmi, které ze srdce milovala. Tušila jsem, že nebude lehké v téhle situaci opustit Francii, ale být v zemi bez rodiny je příšerné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama