Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 16.

29. března 2013 v 18:55 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
(Julia, Thomas)
Odešli do blízkého lesíka, kde měli jistotu, že budou sami. Mlčeli. Ani jeden nevěděl, jak po včerejšku začít. Thomas si vyčítal svou zbrklost a naléhavost, zato Julia přemýšlela, jak by to Thomasovi co nejlépe vysvětlila.
"Thomasi," prudce se Julie zastavila, neunesla tíhu situace a chytla ho za ruku. Opatrně se ji podíval do očí. "Musím ti ten včerejšek vysvětlit,"
"Julie, nemusíš když nechceš. Spíše já bych se měl omlouvat. Choval jsem se jako sobec," usmál se na ni.
"Ale já musím," trvala si na svém a posadila se do trávy. Thomas si klekl vedle ní. S obavami mu vyprávěla svou nešťastnou minulost. Pečlivě ji poslouchal a každé její slovo ho příšerně zabolelo. Výčitky svědomí byli mnohem větší, než před chvílí. Cítil se příšerně. Kvůli němu se Julia trápí.
"Julie, já ti slibuji, že se to nebude víckrát opakovat, počkám až budeš chtít sama,"
"Thomasi, to po tobě nemohu chtít. Jsi muž a touhle laskavostí budeš trpět hlavně ty,"
"Já na tebe počkám. Nechci tě ztratit," objal ji a Julia poprvé v životě pocítila, že ji má někdo opravdu rád.
(V nemocnici)
Všechny tři jsme seděli za stolem a dívali se ven. Každá jsme v duchu měla šílený strach. Lyssien se klepali ruce, každý poznal, že z té nenávisti k Dennimu vykvetla láska. Ani Bella na tom nebyla lépe. V očích měla strach a obavy. Nikdo nemohl říct se stoprocentní jistotou, že se Denny, James a Frank vrátí. Konečně se z dáli začali ozývat známé zvuky motorů letadel. Slyšeli jsme je za ty dny tolikrát. Bella a Lyssien součastně vyběhli ven. Bella na nic nečekala a plna štěstí se vrhla Jamesovi kolem krku. On ji mačkal a dlouho držel v náručí. Lyss počkala až k ní Denny sám dojde, nevěděla jestli se mezi nimi po včerejší noci něco změnilo.
"Říkal jsem, že se vrátím, když na mě budeš čekat," objal ji a políbil na tvář. Položila mu hlavu na rameno a užívala si tu nádhernou chvíli.
Stála jsem u vchodu do nemocnice a už z dálky viděla přicházet Franka. Smál se. Přišel ke mně a snažil se mě políbit.
"Půjdeme se projít," cuknula jsem hlavou a zamířila na louku, která byla za areálem Eskadry. Chytl mě za ruku a v tom samém oblečením, s kterým přiletěl se mnou procházel vysokou trávou.
"Dnes je krásně," hladila jsem rukou stonky trávy.
"To ano," usmál se Frank. Došli jsme doprostřed, kde byla nejvyšší tráva. Položila jsem se do trávy a Frank si sedl vedle mě.
"Nebudou se o tebe holky bát?" utrhl kopretinu a hladil mě s ní po tváři.
"Dnes byl v nemocnici klid. Myslím, že si ani nevšimnou, že jsem pryč," smála jsem se na něj.
"Takže tě mám celé odpoledne jen pro sebe?"
"Když budeš chtít,"
"Nic jiného si nepřeji," naklonil se ke mně a políbil. Položil se vedle mě. Přimáčkla jsem se k němu a hlavu položila na jeho hrud.
"Franku, vyprávěj mi něco o sobě," pošeptala jsem mu.
"A co bys chtěla slyšet?" zasmál se.
"Odkud jsi?" otočila jsem na něj hlavu.
"Z Texasu. Naše rodina tam má ranč,"
"Máte ranč? Tak proč jsi tady?"
"Chtěl jsem bojovat za správnou věc a ne jen sedět a slyšet o dalších mrtvých," vysvětloval. Pokývala jsem hlavou. "A co ty? Proč jsi se rozhodla být válce tak blízko?"
"Rodiče mi umřeli, když jsem byla malá. Vychovávala mě babička, která před pěti lety zemřela. Vyčítala jsem se, že jsem ji nemohla pomoc a proto jsem se rozhodla, že půjdu zachraňovat životy jiným lidem,"
"Už chápu, proč tě Joeva smrt tak zranila,"
"Byl první člověk, kterého jsem nedokázala zachránit," vzpomínala jsem na tak krutou vzpomínku. Hladil mě po vlasech: "Už nebudeme vzpomínat na ošklivé věci, užijeme si tuhle společnou chvíli," Usmála jsem se a Frank mě přimáčkl k sobě ještě více. Slunce svítilo a z dálky byli slyšet hlasy letců, smích. Nic jiného jsem nevnímala, než Frankův dech a teplo jeho sevření. Leželi jsme dlouho beze slova. Nemuseli jsem mluvit, vážně mi stačilo jen to, že je tu se mnou. Pozorovali jsme, jak se slunce blíží ke kopci a zachází. Za chvíli slunce zmizelo zcela. Už nebylo takové teplo. I když jsem nechtěla začala jsem se klepat zimou.
"Vezmi si můj kabát," přetáhl přes mě teplý kabát černé barvy a dodal: "Půjdeme se projít, abys nenastydla," Zvedla jsem se a Frank mě chytl kolem ramen a přitáhl k sobě. Vraceli jsem se ke kasárnám a v lese něco zašustilo. Trhla jsem sebou leknutím.
"To bude jen srnka," uklidnil mě Frank, ale mě to tam nepřipadalo. Slyšela jsem tiché vzlykání, jako by někdo plakal.
"Slyšíš to?" zastavila jsem se. Frank se zaposlouchal a zaraženě se na mě podíval. Zakroutila jsem hlavou a musela se jít přesvědčit. Frank šel hned za mnou. Vzlykot se zdál blíž a blíž. Už bylo jasné, že to není srnka, ale že se někomu něco přihodilo. Měsíc osvětloval les jen mírně. Museli jsme se spolehnout na svůj instinkt. Zamířila jsem k malému křoví, kde se mi zdál pláč nejsilnější. Odhrnula jsem jednu z větví a uviděla něco, co jsem si ani ve snu nepředstavovala: "Franku, pojď sem!" zavolala jsem na něj.
"Co se děje?" přiběhl ke mně a zarazil se stejně jako já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Poppy Poppy | Web | 29. března 2013 v 19:24 | Reagovat

Ach aspon mám ty prázdniny, co dělat. :D Jsem nemocná, tak jsem si aspon pročetla. Je to pěkné, i když já hrozně nerada čtu přes comp :D vždycky se ztrácím

2 Terik Terik | Web | 29. března 2013 v 19:42 | Reagovat

Máš moc pěkný blog ;)

3 Renda♥ Renda♥ | Web | 29. března 2013 v 22:07 | Reagovat

hezká ale osutěže se nezúčastním

4 Katy Katy | Web | 30. března 2013 v 9:24 | Reagovat

jééé, co tam je? kdo tam je?? Šup další jsem zvědavá :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama