Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 17.

30. března 2013 v 21:45 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
V trávě za křovím seděl maličký chlapec a plakal. Celý se třásl. Sundala jsem ze sebe Frankův kabát a hodila ho přes chlapce. Lekl se nás a začal hystericky křičet a cukat sebou.
"Klid," utěšoval ho Frank a chytl ho pevně za ramena.
"Je zraněný," viděla jsem krvavý šrám na jeho pravé noze.
"Vezmeme ho do nemocnici," zvedl ho do náruče.
"Ne! Do nemocnice ne. Tam bude ještě více vyplašený," naznačila jsem, že zrovna nemocnice, kde na každém lůžku leží smrtelně zraněný, není zrovna vhodné místo pro dítě: "Vezmeme ho do kasáren," Frank pokýval hlavou a nesl malého chlapce. Rychle jsem šla vedle něj. Vtrhli jsme do velké místnosti, kde seděli ostatní a chlapce položili na gauč. Chlapec se uklidnil a bylo vidět, že je strašně unavený. Přivíral oči a hlava mu padala.
"Lyss, podej mi obvazy a dezinfekci," promluvila jsem k ní a odrnovala jsem chlapci kalhoty. Lyss mi je podala a asistovala mi.
"Má v té ráně kulku," prohlížela jsem mu ránu.
"Vyndej mu ji!" pronesla Julia.
"Musíme mu dát morfium, jinak ho to bude děsně bolet," protestovala jsem.
"To než zabere může vykrvácet," přidala se i Bella. Zakroutila jsem hlavou, nechtěla jsem to udělat.
"Elisabeth, dělej!" vykulila na mě oči Bella. Zhluboka jsem se nadechla a pinzetou, kterou mi podala Julia, jsem se snažila vyndat kulku.
"Držte mu nohu," přikázala jsem Frankovi, protože s ní chlapec cukal. Frank poslechl a já se znovu pokusila o vyndání. Klepali se mi ruce jako blázen. Opatrně jsem mu ji vytáhla. Chlapec ani nezaúpěl. Neměl sílu. Zašila jsem mu ránu a obvázala obvazem.
"Nemá horečku?" zajímala se Lyss. Sáhla jsem mu na čelo: "Ne, ale přineste deky. Je úplně studený," Denny chlapce přikryl dekami a všichni se vrátili zpět ke svým dřívějším činnostem. U gauče jsem zůstala já a Frank. Ručičky na hodinách se blížili k půlnoci. Všichni pomalu opouštěli místnost a mizeli ve svých pokojích. I mě se klížily víčka, ale nechtěla jsem tam Franka nechat o samotě. Hlava se mi nekontrolovatelně pokládala na jeho rameno a víčka měla snad cílu olova. Usnula jsem. Frank mě chytl do náruče a položil mě na gauč, který stál kousek dál. Přikryl mě dekou a sám se posadil zpět k chlapci.
Ráno mě vzbudili hlasy letců a sestřiček které přišly na snídani. Rozespale jsem se rozhlídla kolem sebe a uviděla Franka, jak spí s hlavou položenou na kousku gauče u chlapce. Posadila jsem se k němu a polibkem ho probudila. Usmál se na mě a pohled vrátil zpět ke chlapci.
"Celou noc spal, ani jednou se neprobudil," pousmál se.
"Bude v pořádku," kývla jsem hlavou a dodala: "Půjdeme se nasnídat?"
"Raději bych počkal až se probudí,"
"Dobře, já tedy přinesu snídani sem," odešla jsem do místnosti a nandala plné dva talíře jídla. Vrátila jsem a chlapec už byl vzhůru. Mlčky se na nás díval a v očích měl strach.
"Ahoj, jakpak ti je?" usmála jsem se na něj.
"Do.. Dobře," zakoktal a očima sjel na tác plný jídla: "Máš hlad?" zeptala jsem se ho. Kývl. Podala jsem mu talíř a on hltal každé sousto.
"Jak se jmenuješ?" zajímal se o něj Frank. Zpozorněl a tiše pronesl: "Paul,"
"Frank," mužsky mu nabídl ruku. Paul mu ji stiskl a konečně se na jeho obličeji objevil úsměv.
"Vy lítáte letadlem?" otočil se na Franka Paul.
"Ano," usmál se: "Chtěl by s vidět takové letadlo z blízka?"
"Ano moc," rozzářili se Paulovi oči.
"Tak víš co? Až ti Elisabeth dovolí vstát z postele proletíme se spolu," spiklenecky na něj mrkl.
"To by bylo super," spolkl velké sousto a vesele se usmál.
"Pánové moc si to neplánujte. Paul nejdříve bude muset ležet a až se mu nožka zahojí, pak se uvidí," vložila jsem se mezi ně. Oba dva se usmáli a pokývali hlavou, že mi rozumí.
"Ted musím jít, ale později se za tebou zastavím a přinesu ti něco," rozloučil se s ním Frank a odešel se zbytkem Eskadry k letadlům. Vyměnila jsem Paulovi obvazy a když sem se chtěla jít převléci zastavil mě jeden z nových letců, který se pro něco vrátil.
"Jak pak se máte?" zdvořile se mě zeptal.¨
"Děkuji za optání, dobře," usmála jsem se, ale nechtěla jsem se s ním nijak vybavovat.
"Víte, že jste krásná?" zatarasil mi cestu ke schodišti a svůdně po pohladil po vlasech. Cukla jsem sebou a ruku mu odhodila.
"Přeci se nebudete bránit," hrubě mě objal. Házela jsem sebou ze strany na stranu. Držel mě tak pevně. Nikdo nebyl v dohlednu. Začala jsem se bát, co se bude dít. Byl tak odporný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Agape Agape | Web | 31. března 2013 v 13:11 | Reagovat

Ahoj, nehnevaj sa ale ja sa do súťaží na blogu už nezapájam :-)
Nemala by som ani čas zhánať hlasy :-)

2 Renda♥ Renda♥ | Web | 31. března 2013 v 14:09 | Reagovat

hezká povídka a můžu se zeptat na tu povídku
???

3 Terik Terik | Web | 31. března 2013 v 18:35 | Reagovat

Spřátelííme ?:)

4 Burcu Burcu | Web | 31. března 2013 v 19:10 | Reagovat

Ahoj doufám že se nenaštveš když ti napíšu  že jsem si tu povídku  nepřečetla já  na to  nemám čas vždycky jsem tu jenom na chvilku :( ale třeba až budu mít někdy hodně času spíš až po přijímačkách tak si to  všechno dočtu.A jinak krásné velikonoce.

5 ghloee ghloee | Web | 31. března 2013 v 19:50 | Reagovat

Hezká povídka. Těším se na další.

6 Katy Katy | Web | 2. dubna 2013 v 15:36 | Reagovat

Hajzl jeden, ať vypálí potížista :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama