Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 3.

1. března 2013 v 22:16 | Ell-i ♥ |  ♥ Povídky ♥
Prostorná místnost byla pozvolně osvětlena dvě lampami. Obě stáli v rohu. Jakmile jsem vstoupili dovnitř všichni ztichli. Tolik zvědavých tváří na nás hledělo. Někteří si něco pošeptali a jiní se mile usmívali. Nenápadně jsem se rozhlédla kolem. Všude samé cizí obličeje až na jeden. V rohu na polstrovaném křesle seděl muž, s kterým jsem se střetla hned ráno v nemocnici. Byl to ten co zachránil postřelenému muži život. Ale přišel mi úplně jiný než ráno. Ráno byl plný citu a strachu, ale teď z jeho pohledu šel strach. Oči měl zabořené v knížce. Zvedl oči a zadíval se mi do očí. Jeho pohled byl přímo mrazivý a nečitelný. Raději jsem hlavu rychle otočila, ale jeho pohledu se nezbavila. Cítila jsem jak mi přeběhl máz po zádech. Jeho pohled byl tak bolestný, že jsem se modlila, abychom už byli v pokoji. Vyšli jsme po schodech na balkon. Nemohla jsem odolat a podívala jsem se dolů. Celou tu dobu ze mě nespustil oči. Celá jsem se třásla. Bylo to tak nepříjemné a nevěděla jsem co si mám myslet.
"Holky, řeknu vám, že ten James na mě velmi zapůsobil," položila se Bella na postel a zasněně se dívala na strop.
"To jsme si všimly," dobírala si ji Julia. Unaveně jsem se posadila na postel a jednu ruku přiložila k hlavě. Šíleně mě rozbolela. Nevím jestli to bylo tou příhodou na schodišti nebo jen obyčejnou únavou. Natočila jsem hlavu k oknu a pozorovala obzor lemovaný červánky.
"Elisabeth, je ti něco?" posadila se Julia vedle mě na postel.
"Co? Ale ne. Nic mi není," zalhala jsem.
"Opravdu? Jsi nějaká pobledlá," prohlížela si mě.
"Je mi fajn. Jen jsem unavená a zesláblá po tak dlouhé cestě," snažila jsem se vymluvit a ukončit to vyslýchání.
"Tak se půjdeme navečeřet a hned ti bude lépe," mrštila se z postele Bella.
"Jděte beze mě. Já nemám hlad," zkoušela jsem se všelijak vyhnout dalšímu shledání s tím mužem.
"Od rána si nic nejedla. Teď musíš jíst," přemlouvala mě Julia a stiskla mou dlaň.
"Já vážně nechci," kroutila jsem hlavou.
"Musíš jíst! Je to rozkaz!" rozkřikla se Bella po celém pokoji. Pochopila jsem, že odporování bude marné a rezignovaně šla s nimi do jídelny.
U stolu seděli jak letci tak zdravotní sestry a doktoři. Posadila jsem se mezi Julii a Bellu. Holky se hned dali do jídla. Rozhlížela jsem se po jídle, ale všechno se mi hnusilo. Napila jsem se čisté vody a oplatila pár úsměvů, které ke mně dorazili od kluků sedících proti nám. Na zádech jsem opět ucítila mráz. Otočila jsem hlavu k místu, odkud jsem si myslela, že ledový pohled přichází . Opět tam seděl. V tom samém křesle s tou samou knihou. Snažila jsem se na to nemyslet, ale jeho tmavé oči mě začínali fascinovat a nevysvětlitelným způsobem přitahovat. Nebavil se s ostatními, nejedl jen sem tam upil ze své skleničky koňaku.
"Ty nebudeš jíst?" strachovala se o mě Julia, která se do té doby bavila s kapitánem Vermaelenem.
"Říkala jsem, že nemám hlad," připomněla jsem ji.
"Co se s tebou děje? Od té doby co jsme přišly do kasáren jsi jako vyměněná," podívala se na mě s podezíravým pohledem. Už jsem jí nechtěla lhát a také jsem to musela někomu říct, proto jsem se k ní naklonila: "Vidíš toho muže co sedí v křesle?"
Julia se nenápadně otočila: "Ten s tou knihou?"
"Ano," kývla jsem.
"Co je s ním?" nechápala.
"Pořád tak divně kouká," zamračila jsem se. Julia se znovu otočila a dala mi za pravdu: "Pozoruje tě dost intenzivně,"
"No právě," zaúpěla jsem.
"Ale je docela hezký," snažila se Julia celou situaci odlehčit. Opovrženě jsme se na ni podívala a znovu se napila. Julia se znovu začala věnovat kapitánu Vermaelenovi. Znovu jsem se podívala na to místo: "Julia měla pravdu," prolítlo mi hlavou. On je opravdu hezký. Vysoký, svalnatý oblečený do bílé košile a modrých kalhot od uniformy vypadá úchvatně. Čím byl jedinečný byl jeho pohled. Tak pohlcující. Otočila jsem se zpět ke stolu a opatrně se pousmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Burcu Burcu | Web | 2. března 2013 v 20:22 | Reagovat

Jen tak dál :)
Myslím si že Elis se do toho podivína zamiluje :/ snad to nebude nějakej hajzl

2 Camilla Camilla | E-mail | Web | 31. března 2013 v 19:30 | Reagovat

Opět zírám...ty máš v ruce asi nějaké kouzlo, čímž přiměješ čtenáře, aby se těšili na další díl ! ;)
Jdu rychle na další díl...a už se zase nemůžu dočkat ♥♥♥

3 Ell-i Ell-i | Web | 31. března 2013 v 20:53 | Reagovat

[2]: Děkuji, tvoje komentáře mě vždycky potěší :)

4 Hela Hela | 2. dubna 2013 v 17:57 | Reagovat

Píšeš nádherně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama