Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 4.

3. března 2013 v 21:22 | Ell-i ♥ |  ♥ Povídky ♥
"Elisabeth, ochutnej tohle. Podle Jamese je to francouzská specialita," položila mi Bella na talíř ne moc vábně vypadající věc. Nechtěla jsem Jamese urazit a opatrně ochutnala. Nebylo to tak špatné jako to vypadalo.
Večeře se začala rozjíždět. Všichni se skvěle bavili, ale na mě přišla únava. Poklepala jsem Julii na rameno, abych ji vyrušila z jejího rozhovoru: "Ano?" okamžitě se otočila.
"Půjdu si lehnout," pověděla jsem ji polohlasem.
"Dobře, nemám jít s tebou?" zajímala se.
"Ne. Vidím, že se dobře bavíš. Užij si to," spiklenecky jsem na ni mrkla a zvedla se od stolu.
"Elisabeth, kam jdeš?" všimla si mého pohybu i Bella.
"Jdu si lehnout," vysvětlila jsem ji.
"Slečno, poctěte nás ještě chvíli vaší přítomností," zapojil se do rozhovoru i muž sedící naproti nám.
"Jsem unavená," omlouvala jsem se.
"Dobrou noc," popřála mi Bella a věnovala se dál své dosavadní činnosti.
Procházela jsem okolo křesla s tím tajemným mužem. Pohledem jsem sjela k němu a snažila se v jeho očích číst. Začínalo mi být jasné, že ty pohledy nejsou nenávistné, ale bude v nich více citu, než si myslím .
V půl šesté jsme se vrátily do nemocnice vystřídat noční směnu. Přes noc nepřibil žádný zranění a ani se nikomu nepřitížilo. Venku chodili letci a prohlíželi svá letadla. Julia a Bella byly opřené o podpěrné tyče a dívali se kam si k letadlům. Obcházela jsem nemocné. Většina jich ještě spala jen muž, kterého přinesl v náručí letec s tak podivným pohledem už nespal.
"Jak vám je?" zastavila jsem se u jeho postele A podala mu teploměr, aby si změřil horečku.
"Už dobře slečno," usmál se a strčil si teploměr do podpáží.
"To jsme ráda. Vaše zranění není vůbec malé," naklonila jsem se k němu a přikázala mu: "Ukažte," Odrhnul si košili a já sundala včerejší obvaz.
"Vypadá to, že se do rány žádná infekce nedostala. Jen vám to převáži," pousmála jsem se a odešla ke skříni, kde byli obvazy a léky.
"Už to ani moc nebolí," prozradil mi, když jsem se vrátila.
"To je dobře," položila jsem mu na ránu jemný polštářek: "Kdyby to jen trošku bolelo řekněte. Dáme vám prášky proti bolesti," a pomalu ovíjela obvazem.
"Spolehněte se slečno," kývl a podíval se ven ze stanu: "Mohl bych na vás mít prosbu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Camilla Camilla | E-mail | Web | 31. března 2013 v 19:50 | Reagovat

Pěkné, nejvíce mě zaujalo : "Slečno, poctěte nás ještě chvíli vaší přítomností"  To mě dostalo ;)
Máš fakt talent...no a co dál ?
Přece jdu číst další kapitolu :D :D :D

2 Ell-i Ell-i | Web | 31. března 2013 v 20:52 | Reagovat

[1]: Nejsi jediná, koho to dostalo :D i Holky se mi smáli :) a děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama