Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 9.

10. března 2013 v 22:10 | Ell-i ♥ |  ♥ Povídky ♥

Celé ráno nás provázela vůně mokré trávy. Čekaly jsme na příjezd nováčků. Frank už hodinu seděl u Joa.
"Slečno, pojďte sem prosím," volala na mě z postele rozzářená Marie.
"Ano?" přispěchala jsem k ní.
"Podívejte, přišel dopis od dětí a dokonce i fotografie," vyndala z obálky černobílou fotku a podala mi ji do ruky: "Tohle je Laura, Marie a Piere," ukazovala mi postupně své miláčky.
"Jsou moc roztomilý," pousmála jsem se.
"Elisabeth, už přijeli," volala na mě od vchodu Bella a běžela si sednout ke stolu. Rozloučila jsem se s Marii a posadila jsem se vedle Lyssien. Pomalu přicházel první z nováčků: "Kartu!" natáhla jsem k němu chladně ruku. Poslušně mi ji podal, posunula jsem ji směrem k Lyss a ukázala na tabulku s písmenky: "Přečtěte poslední řádek,"
Poslech. "Můžete jít," zvedla jsem hlavu s mírným úsměvem.
"Kartu," natáhla tentokrát Lyssien ruku k dalšímu z mužů.
"Vy chcete jenom kartu slečno?" svůdně se na ni podíval.
"Ano!" zvýšila hlas a kartu mu vyškubla z ruky a podala ji mě. Překvapeně jsem se na ni usmála a pročítala si jeho spis.
"Přečtěte předposlední řádek," přikázala mu.
"Jsem Denny, Denny Carten," natáhl k ní ruku. Lyssien zvedla opovrženě oči a nevěřícně na něj zýrala. "A vy?" snažil se Denny zaplnit ticho mezi nimi.
"Čekám až mi přečtete to, co jsem po vás chtěla!" zdůraznila znovu. Rezignovaně přečetl řádek a naklonil se k ní: "Bylo to obtížné, když mi oči pořád směřovali k vám,"
"Vy šilháte?" zchladila ho. Zarazil se.
"Vidím, že nemáte povinné očkování. Ujmeš se toho?" spiklenecky jsem se otočila na svou kamarádku.
"Ráda," usmála se a šla pro injekci.
"A nešlo by to nějak přehlídnout," ze všech sil se Denny snažil vyhnout injekci.
"Ne! Přišel příkaz píchat, tak píchám," ukázala mu Lyss místo, kde se má opřít. Denny si trošku odrhnul kalhoty a zkusil poslední naději: "A vážně…!" v dokončení věty ho přerušila náhlá bolest. Lyssien mu nelítostně zapíchla injekci skoro až ke kost. Všichni okolo se znechuceně otočili, v morku kosti je zamrazila představa, že by bylina Dennyho místě.
"Nebolelo to?" naschvál se ho ironicky zeptala.
"Ne, vůbec," zapěl se slzami v očích.
"To jsem ráda," zazubila se a dívala se jak Denny držící se na bolavém místě odchází. Holky sedící u stolu proti nám přiběhli a Lyssien jim vyprávěla, co si o tom namyšleném Američanovi myslí.
"To od vás bylo zákeřné. Od obou," objevil se před námi Frank.
"Neměl si dovolovat," vysvětlila mu Lyssien důvod své krutosti.
"Myslím, že po tomhle zážitku si na vás už nikdo nedovolí," usmál se a pohledem sklouzl na mě. Posbírala jsem ze stolu karty všech nováčků a šla je zavřít do skříně. Pečlivě jsem je roztřídila podle abecedy, a když jsem se chtěla vrátit k holkám cestu mi zatarasila Frankova ruka opřená o dveře skříně.
"Včera jste se mi ztratila," naklonil se ke mně.
"Byla jsem unavená," použila jsem lež jako omluvu. Popravdě jsem v noci skoro nespala. Nemohla jsem z mysli vyhnat to objetí. Bylo tak zvláštní.
"Doufám, že dnes už nebudete,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano :)
Trochu :/
Ne :(

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 11. března 2013 v 14:56 | Reagovat

já jsem tak zvědavá co bude dál :)

2 cokovlaska cokovlaska | Web | 11. března 2013 v 18:06 | Reagovat

nechcesa napisat knihu ? :D je to super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama