Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 18.

2. dubna 2013 v 19:09 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
. Nevím, jak by vše skončilo, kdyby nepřišel James. Jakmile ho ten ničema zahlídl pustil mě.
"Elisabeth, děje se něco?" přišel ke mně blíž a postavil se mezi nás.
"Ne," pronesla jsem pořád ještě vystrašeně.
"Vojíne, co tu tam koukáte. Dejte si odchod!" zavelil mu. Voják se postavil do pozoru a při odchodu ke mně vyslal dost nevybíravý pohled. Zhnusením jsem se oklepala. Byla jsem tak vděčná, že přišel James a zachránil mě.
"Stalo se tu něco?" otočil se zpět ke mně, když ten dotyčný odešel.
"Ne," obávala jsem se říct pravdu.
"Elisabeth, na Lucase si dej pozor," pošeptal mi a pomalu odcházel.
"Jamesi, počkej půjdu s tebou," nechtěla jsem tu zůstat sama. Doprovodil mě až do nemocnice a odtud se vydal k letadlům. Celý den jsem se raději držela v blízkosti holek.
Večer jsem hledala Frank. Našla jsem ho vedle gauče kde ležel Paul. Četl mu z jedné válečné knihy. O letadlech a vyprávěl mu, jaké je to létat. Od dveří jsem je pozorovala. Na ranní příhodu jsem si ani nevzpomněla. Frank si mě za chvíli všiml a odešli jsme spolu do parku.
"Nějak jsi si toho chlapce oblíbil," navázala jsem téma k rozhovoru.
"Válka je tak nespravedlivá. Děti za ni nemohou a přesto ji odnášejí nejvíce," zvážněl.
"To ano," kývla jsem.
"Představ si, že ty svině německý zastřelili Paulovi rodiče přímo před očima," vyprávěl mi, co se od chlapce dozvěděl.
"To je strašné," rozklepal se mi hlas: "A jak se dostal až sem?"
"Paul je statečnější, než si myslíme. Utekl jim a s postřelenou nohou ušel několik kilometrů,"
"Přeci by nezastřelili dítě," nechtělo se mi tomu věřit.
"Elisabeth, těm je to jedno. Zabijí každého, kdo se jim postaví do cesty,"
"Ale když se dostal sem, znamená to, že Němci nejsou daleko," uvědomila jsem si děsnou skutečnost. Skutečnost, které jsem se nejvíce bála. Co když jsou blíže, než si myslíme? Frank chvíli váhal s odpovědí: "S tím si nemusíš dělat starosti. Vám se nemůže nic stát," uklidňoval mě, ale jeho hlas nebyl zdaleka tak klidný, jako před tím. Ještě nějakou dobu jsem se procházeli v měsíčním svitu a poté se vrátili do kasáren.
(O dva týdny později)
Paul se zcela zotavil a konečně se mohl podívat na svá oblíbená letadla. Frank se ho ujal, jako by to byl jeho syn. Všechno mu ukázal a všechno vysvětlil. Lyss se do Dennyho bezhlavě zamilovala. Všude, kde chodila na něj myslela. Ani on netajil své city k ní. Každé ráno ji přinášel čerstvé květiny a vyráželi spolu na dlouhé procházky. Belle i Julii se vztahy také zpevnili. Všechny čtyři jsme navzdory nevlídné době prožívali nejkrásnější chvíle v životě. Strach o jejich životy zpříjemňovalo něžné objímání po každém zdařeném návratu. Láska, která každý den porážela smrt byla nádherná. Všechny jsme požívali pocit vítězství a neporazitelnosti. To oni nás naplnovali tím krásným pocitem, že válka jednou skončí a bude zas dobře. Zapomene se na prolitou krev a na všechny křivdy. Lidé zas budou žít v míru a pohodlí. Ale bohužel situace na bojištích mír zdaleka nepřipomínala. Němci bylo čím dál agresivnější. Ve všech novinách se psalo o jejich krutosti a nelítosti.
Lucas mi od toho dne, co ho James přerušil již neotravoval. Po třech nedělích, co jsme přišli k Eskadře dostali Američtí letci konečně volno. Bylo v půlce června. Léto za dveřmi a slunce pořádně pálilo, proto jsme se rozhodli vyrazit k nedalekému rybníku. Cesta pěšky trvala asi půl hodiny. Kluci skočili do vody a užívali si volnosti. I holky je následovali. Zůstala jsem na břehu sama. Dívala jsem se na ně a smála se. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně blíží Lucas. Trhla jsem sebou leknutím, když si přisedl. Poposedla jsem si, o nejdále od něj.
"Ale no tak. Přeci se mě neštítíš," naklonil se ke mně. Mlčela jsem a dělala, že si ho nevšímám.
"Víš, já se jen tak nevzdávám. Budeš má ať se ti to líbí nebo ne," provokativně se usmál a odešel. Nemohla jsem popadnout dech. Myslela jsem, že to přestalo, ale to jsem se mýlila. Jediné, co mě uklidnovalo byl Frankův pohled který mě hlídal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 lucy-k-hale lucy-k-hale | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 19:25 | Reagovat

tak já tě beru:) a dám si tě do  sisters ok?

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 2. dubna 2013 v 19:34 | Reagovat

Přesně tak :D na poprvé mě to video tolik neoslovilo,ale ted me bavi stejne jako ty ostatni :D

3 Katy Katy | Web | 3. dubna 2013 v 15:57 | Reagovat

Ještě že tam ten Frank je.. doufám že se nestane nic hrozného :o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama