Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 27.

2. května 2013 v 6:00 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
27. část mé povídky se hlásí o přečtení :D
Snad se Vám bude líbit....
Chci Vám říct, že jsem přidala pod článek novou anketu: Nejoblíbenější dívčí postava? (Hlavní hrdinky)
Ti, co nečetli mou povídku od začátku si mohou udělat názor v této části.
A Všechny prosím, aby do komentářů napsali, proč se jim nejvíce líbí TA osoba :)
Moc měto potěší :)

Přejí příjemné počteníčko :)

Celá povídka v C.Č












"Němci, se blíží od západu, musíme vás evakuovat, protože to tu bude nebezpečné,"
"Co? Vždyť jste říkali, že jste jejich ležení zničili?" pronesla Julia.
"To ano, ale oni nás přechytračili. Poslali další skupinu, početnější, myslím, že sem dorazí dříve, než posila z fronty," mluvil James vážným tónem.
"Co? Tak odjeďte taky, přeci tu nebudete čekat na smrt. Musíte odjet s námi," začala Lyssien panikařit. Kluci se dívali do země. Z jejich pohledů se dalo vyčíst, že by chtěli odjet, ale nemohou. Podívala jsem se na Franka. Stál vedle mé postele a chladným pohledem pozoroval podlahu. Díval se do spár mezi parketami cítil stejnou úzkost jako my.
"Denny, já bez tebe nikam nepojedu," objala ho Lyssien kolem krku a po tváři ji stékali slzy.
"Lyss, teď musíš být statečná," hladil ji Denny po zádech.
"Denny má pravdu. Bude lepší, když odjedeme," prohodila jsem klidně, ale v hlavě jsem už měla připravený plán, jak se cestě do města vyhnout. Holky zpozorněli a nevěřili tomu, co jsem řekla. Pohledem jsem se vybídla, aby spolupracovali. První pochopila Julia: "Elisabeth, má pravdu. Jdeme!"
Frank sáhl po mém kufru a chtěl mi ho vzít dolů. "Zvládnu to sama," vytrhla jsem mu ho a sestupovala ze schodů. Naoko jsem se smířila s evakuací, ale Frankovi neodpustila. Pořád stejně jsem se na něj hněvala. Najednou mi přišel vzdálený, cizí, jako bych ho vůbec neznala.
Před kasárnami stála dvě auta. Všechny zdravotní sestřičky panikařili a rychle nasedali do aut. Vráželi do sebe navzájem a každá už chtěla být pryč. Kromě nás čtyř. Opřela jsem se o plachtu auta, čekala až kluci odejdou, abych mohla uskutečnit můj plán.
"Elisabeth, musíš mě pochopit," přistoupil ke mně Frank a pokusil se mě chytit za ruku. Cukla jsem a dívala se daleko za něj.
"Ty nechceš, aby to takhle skončilo, že ne?" hluboce se na mě díval. Mlčela jsem.
"Tak fajn," naklonil se ke mně, ale stačila jsem uhnout hlavou, projevila jsou svůj nezájem.
"Sbohem," rozloučil se a zmizel v šeru. I ostatní holky osiřeli a blížili se ke mně.
"Co chceš, jako dělat?" vyptávala se Bella.
"Vyndejte si z kufr, jenom to, co potřebujete," pošeptala jsem.
"Co? Proč?" nechápala Lyssien.
"Udělejte, co říkám, ale rychle," popohnala jsem je a sama si vyndala jen to nejdůležitější. Zavřela jsem kufr a hodila ho mezi ostatní zavazadla.
"Holky já se nemohu rozhodnout," mračila se Lyssien a v pravé ruce držela modrý šátek a v levé červený. Zuřivě jsem ji z rukou vyrvala dva cáry látky, hodila je zpět do kufru a ten hodila do prostoru pro zavazadla.
"Co…" chtěla protestovat, ale pohledem jsem ji zchladila.
"A co teď?" zajímala se Julia. Podívala jsem se na stan s oblečením a vybavením pro vojáky, které sem před týdnem přivezli z vojenského velitelství.
"Chceš se převlíknout za vojáky?" četla mi Bella myšlenky. Pokývala jsem hlavou.
"Geniální," ocenila můj nápad Lyssien.
"Já vím, tak pojďte rychle," rozhlídla jsem se kolem, jestli nás nikdo nepozoruje a vplížili jsme se do stanu. Všude byla tma, jediné, co osvětlovalo temné prostory stanu byl měsíční svit, který sem procházel škvírou mezi dveřmi.
"Já vůbec nevidím," zoufala Bella.
"Nedá se nic dělat. Musíme hold potmě," mluvila jsem polohlasem. Házela jsem si na ruku vojenské kalhoty, košili, kabát, baret a hledala po tmě mou velikost kanad. "Máte všechno?" otočila jsem se na holky.
"Jo,"odpověděla za ně Julia a pomalu jsme vylezli ze stanu. Nikdo tu nebyl, všichni měli plné ruce evakuace. Přemístili jsme se do dílen, kde se svítilo. Našli jsme malý kout s dostatečným přísunem světla. S těží jsem se soukala do vojenských kalhot. Blůzu jsem vyměnila za bílou košili se znakem francouzské armády. Cítila jsem se divně, ale důležitě. Vlasy jsem si svázala do gumičky a schovala je pod baret. Jediná Lyssien měla problémy s nandáním baretu.
"Já tam ty své vlasy, snad nikdy nedám," vztekala se.
"Snaž se," povzbuzovala ji Bella.
"Ne, mě to vážně nejde," smutnila.
"Přestaň fňukat a dělej nebo ti je ustřihnu," pohrozila jsem ji s nůžkami v ruce. Zalapala po dechu a poprosila Bellu o pomoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější dívčí postava? (hlavní hrdinky)

Elisabeth Mirallas 36.4% (4)
Julia Martinez 63.6% (7)
Bella Pierini 0% (0)
Lyssien Lorryel 0% (0)

Komentáře

1 Renda♥ Renda♥ | Web | 2. května 2013 v 15:04 | Reagovat

hezké

2 Burcu Burcu | Web | 2. května 2013 v 18:26 | Reagovat

achjo  někdy budu muset dočíst co jsem zmeškala:) ale jinak tato je krásná máš prostě talent :)

3 Denn Kamze Denn Kamze | Web | 2. května 2013 v 22:11 | Reagovat

Pěkné :)

4 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 2. května 2013 v 22:15 | Reagovat

Je to strašná kravina..plýtvání času..vážně :D

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 2. května 2013 v 22:22 | Reagovat

Samozřejmě myslím ten horor !! :D

6 Katy Katy | Web | 3. května 2013 v 11:42 | Reagovat

Ty brďo jak tohle dopadne. Holky vůbec neví do čeho jdou :(

7 lucy-k-hale lucy-k-hale | Web | 3. května 2013 v 17:50 | Reagovat

téda mazec:D:) jsem zvědavá jak to dopadne:) a nejraději mám asi Julii páč je mi z nich nejsympatičtější:)

8 Naty Naty | Web | 3. května 2013 v 22:06 | Reagovat

Dokonalé, jako vždy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama