Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 28.

13. května 2013 v 18:06 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
Milí čtenáři mé povídky,
po dlouhé pauze přidávám další část :)
Doufám, že se vám bude líbit a nezklamu Vás :)
Na konci je zase anketa, tak hlasujte :)

Přeji hezké počteníčko :)







Více v C.Č


















"Neptej se a berte všechno, co se bude hodit," hodila jsem po nich batohy a do svého dávala obvazy, morfium a všechny věci, které bychom mohli potřebovat.
"Nic víc se mi, tam nevejde," zašeptala Lyss.
"Dobře, vypadneme," poručila Bella a nenápadně jsme se vyplížili ven. Venku vládl ještě větší chaos, než před tím. Všichni pobíhali sem a tam. Snažili jsme se tvářit nenápadně a co nejvíce zapadnout.
"Musím najít Paula," rozeběhla jsem se neznámo kam.
"Počkej, stůl," volala ze mou Julia a všechny běželi za mnou. Zastavila jsem se u auta. Ve tmě jsem poznala Paula, nad kterým se skláněl Frank.
"Franku, chci tu s tebou zůstat," prosil Paul s očima plných slz.
"To nejde. Musíš odjet do Orleans, najdi Elisabeth a tam na mě počkejte. Vrátím se pro vás," promlouval mu do duše.
"Ale já nevím, kde je Elisabeth," smutnil.
"Najdeš ji mezi ostatními sestrami. Počkáte ve městě, dokud se nevrátím a tohle ji dej," vložil do Paulových malých dlaní složený lístek.
"Dobře," vzlykl a zmáčkl vzkaz. Frank ho srdečně objal: "Dej na Elisabeth pozor, máš to na starosti," neopustil si malý vtípek a odběhl za ostatními. Paul se za ním ještě chvíli díval a chtěl nastoupit do vozu.
"Paule počkej," chytila jsem ho za rameno. Otočil se a nechápavě na mě zíral.
"To jsem já," důvěřivě jsem mu hleděla do očí.
"Elisabeth," padl mi kolem krku.
"Pst," zacpala jsem mu ústa a hladila ho po vláskách.
"Hledal tě Frank," drkotali se mu zuby chladem. I když pomalu přicházelo léto, dnes jako by se země ochladila. Jako by předvídala, co se má stát v následujících dnech. Jako by to tušila a všechny přítomné toho znamení děsilo. Šli jsme do někam a nikdo nevěděl kam. Nikdo nás nevaroval, před tím, čeho se máme vyhnout. Vlastně varovali, ale my byli zaslepeny a naprosto hluché.
"Já vím. Paule teď mě velmi pečlivě poslouchej," zmáčkla jsem mu ruku: "Až dojedete do Orleansu, dojdeš na tuhle adresu," podala jsem mu lísteček s adresou: "Otevře ti starší žena, ale moc milá a hodná. Řekneš, že znáš mě a ukážeš ji druhou stranu lístku. Nechá tě u sebe a postará se o to, abys se měl dobře, dokud se nevrátíme,"
"Ale jakmile přijedeme do města, dají mě do sirotčince,"
"To je právě na tom to netěžší. Hned po příjezdu musíš utéct! Zvládneš to?" usmívala jsem se na něj. Najednou se mi zdálo, jako by před mýma očima vyrost a stal se z něho opravdový muž.
"Zvládnu to," kývl.
"Ted běž a když se tě někdo na nás bude ptát. Ani jednu si nevyděl, ano?" připomněla jsem mu. Znovu pokýval svou malinkou hlavičkou a vzpomněl si na úkol, který mi dal Frank: "Tohle ti mám dát od Franka," podal mi zmačkaný kousek papíru.
"Děkuji," usmála jsem a naposledy ho políbila na tvář. Paul nasedl do auta a on i vozidlo se začali vzdalovat.
"Půjdeme do stanu, uložíme si věci a ještě se chvíli prospíme," navrhla Bella.
"Skvělý nápad," uznala Lyss a tmou jsme kráčeli k osvětlenému stanu, který byl vymezen pro spaní. Neustále jsem v dlani svírala vzkaz od Franka, ale nic mě nevedlo k tomu, abych se do něj podívala. Netoužila jsem pohlédnout na řádky psané jeho rukou. Nezajímalo mě, co mi chce říct. Věděla jsem jen to, že jsem na něj naštvaná, kvůli tomu, že mi nevěří. V tuto chvíli jsem netušila, že všechno dělal jen proto, abych byla v bezpečí, aby mě uchránil před tímhle. Před touhle podívanou na spoustu vyhaslých životů.
"Nepodíváš se, co píše?" otočila se na mě Julia.
"Ani ne," usmála jsem se a lístek vložila do kapsy. Batoh s léky jsem položila pod postel a lehla si ni. Byla malá a železná. Železný rošt u přes madraci tlačil znatelně. Zabralo mi to velkou chvíli, než jsem si pořádně lehla. Víčka mi sami od sebe olovnatěli a zavírali se, aniž bych chtěla. Ve stanu nebylo moc vojáků, většina vyhlížela posily z fronty. Dříve, než jsem usnula, přitáhla jsem si deku, až k bradě, abych aspoň trochu zmírnila zimu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější dívčí postava? (hlavní hrdinky)

Elisabeth Mirallas 36.4% (4)
Julia Martinez 63.6% (7)
Bella Pierini 0% (0)
Lyssien Lorryel 0% (0)

Komentáře

1 Burcu Burcu | Web | 13. května 2013 v 19:20 | Reagovat

tyjo mě strašně štve že spěchám a nemám čas to číst :( doufám že se nezlobíš:)

2 Ann! Ann! | E-mail | Web | 13. května 2013 v 20:00 | Reagovat

Úžasné , jinak taky ta fotka :*  !!!

3 Naty Naty | Web | 13. května 2013 v 20:14 | Reagovat

Krásný :)*
Nějak mě neomrzí číst to odznova :)
Ale už se to blíží, nové části :)
Těším se :)

4 lucy-k-hale lucy-k-hale | Web | 13. května 2013 v 20:34 | Reagovat

moc hezký:-) ale krátký:D:) těším se na další:-)

5 Katy Katy | Web | 14. května 2013 v 15:02 | Reagovat

Já chci dalšíííí :))

6 Terís Terís | Web | 14. května 2013 v 16:07 | Reagovat

úžasné

7 Renda♥ Renda♥ | Web | 14. května 2013 v 16:15 | Reagovat

super celé :)

8 Džejní Džejní | Web | 15. května 2013 v 17:06 | Reagovat

sice som ostatne diely necitala a tak uplne nechapem co sa tam deje, ale paci sa mi ako pises :)

9 Kachna Kachna | Web | 18. května 2013 v 13:13 | Reagovat

krásné:)

10 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 18. května 2013 v 20:16 | Reagovat

pekné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama