Povídka: Strach, boj, láska, přátelství. ...Clik...
Blogem měsíce dubna se stává *Deni*
Prosím o hlas ....Clik.... (Jako Ell-i)
Projekt: Píšeme pro Vás ...Zapiš se...

Povídka část 29.

22. května 2013 v 17:09 | Ell-i |  ♥ Povídky ♥
Ahoj, po dlouhé době je tu nová část povídky.
Ti, co se těšili se mohou radovat :)
A ti, co ne?
Nevím....
Omlouvám se, že tu moc nejsem, ale nemám na blog náladu...
Díky, za pochopení :)
Ell-i

Více v C.Č










Ráno, okraj horizontu lemovali červánky. Slunce teprve stávalo, neměla jsem ani ponětí kolik je hodin, ale tušila jsem, že bude ještě brzy. Všichni okolo ještě spali. Libovali si a ještě více si užívali chvíli, kdy mohou snít. Každý kdo tu spal, byl za tuto chvíli rád. Mohli opustit hrozivou realitu, pokropenou krví tisíce vojáků a tisíce nevinných lidí. Jediné mě nebylo dopřáno, tohoto potěšení. Pociťovala jsem na sobě značnou únavu, ale nemohla jsem usnout. Zadívala jsem se k východu, skrz mírně odtáhnutou zástěnu, sem pronikalo ranní slunce. Podle stín, které se mihly jsem poznala, že venku někdo chodí. Ze začátku to bylo jednou začas, ale postupně se objevilo více a více osob. Chvíli pohyb ustal a ozvali se zvuky aut. Nejdříve jsem nevěděla, co se děje, ale vzpomněla jsem si na slova jednoho z letců. Ano, dorazili posily z fronty. Hlahol venku probouzel postupně i ostatní. Nenápadně jsem šťouchla do Julie.
"Co je?" rozespale otevřela oči.
"Přijeli vojáci z fronty," s úsměvem jsem ji pošeptala.
"Vážně?!" štěstím vykřikla.
"Pst," krotila jsem ji, aby nezapomínala, že nesmíme vzbudit pozornost.
"Promiň, vzbudím ostatní a půjdeme se podívat ven," navrhla. Bylo marné ji zastavovat, než jsem se vzpamatovala, byli už holky vzhůru.
Moc si mi ven nechtělo. Věděla jsem, že tam potkám Franka. Holky se nebáli, že potkají Dennyho, Thomase a Jamese. Nebáli se, že zrovna oni by nás mohli poznat.
Stoupli jsme si stranou, ale do místa, kde jsme skvěle viděli okolní dění. Ze dvou aut, které přijeli, pomalu vyskakovali vojáci. Každý, když přijel se rozhlédl kolem a postavil se stranou.
"Tak málo? Jenom dvacet vojáků?" přehlušil všechny rozčílený hlas Thomase.
"Kapitáne, buďte rád, aspoň za tohle," snažil se ho uklidnit generál Sparks.
"A za co? Vždyť tohle nám nepomůže!" nedal se odradit.
"Generále, Thomas má pravdu. Vždyť slíbili pomoc," přiklonil se na stranu Thomase i Frank.
"Ehm, promiňte, ale my přijeli jako pomoc," vstoupil do jejich rozhovoru jeden voják z fronty. Byl vysoký, s mladým a krásným obličejem. Jeho delší hnědé vlasy se leskly ve slunečních paprscích. Vyzařovalo z něho kouzlo, které mě hned zaujalo. Prohlížela jsem si ho tam zaujatě, až jsem ho nechtěně přinutila, aby se i on podíval na mě. Cuknula jsem hlavou a oči sklopila k zemi.
"To nemůžete myslet vážně!" zamračil se na něj Denny.
"Myslíme a vy byste měli být rádi aspoň za tohle," snažil se umírnit emoce mezi nimi.
"Tím pádem," naklonil se k němu Frank dost blízko a nenávistně mu pohlédl do tváře: "Si tu vaši pomoc strčte…."
"Poručíku!" zarazil ho z dokončení věty generál Sparks.
"Nechte!" zvolil Frank mírnější slovo, než to, které chtěl použít.
"Pozdě, jsme tu a hodláme bojovat," statečně mu vzdoroval.
"To si užijte," odsekl a vyrazil směrem k nám. Sklopila jsem hlavu a snažila se zakrýt si obličej. Prošel okolo nás zcela bez povšimnutí. Kopl do trsu trávy, který mu překážel v cestě a zmizel ve stanu.
"Omlouvám se plukovníku. Poručík Zanders to určitě nemyslel špatně," omlouval Frankovo chovaní generál Sparks.
"Jistě," kývl hlavou plukovník, dal povel ostatním a vypravili se směrem k nám. Plukovník procházel zrovna vedle nás, když jsem na něj opět upoutala své oči. Letmo mi pohled oplatil a pokračoval dál. Když byl asi deset metrů za námi, prudce se otočil a rentgenovým pohledem si mě prohlídl od hlavy až k patě. Bála jsem se, aby něco nepoznal. Naštěstí brzy zmizel ve stanu a bylo po hrozbě.
Procházeli jsme se mezi stany a snažili se zapadnout. Blížil se čas oběda, i my jsme zamířili ke stanu s jídlem. U polní kuchyně byla velká fronta. Vojáci se na sebe mačkali a předbíhali. Zastavila jsem se před stanem a pohled otočila k oblakům. Několik letadel létalo po blankytně modré obloze. Zrovna testovali nové modely. Holky odešli beze mě do stanu. Po chvíli mě pohled omrzel a chtěla jsem se jít také najíst. Otočila jsem se a náhle narazila. Byl to šok. Připadalo mi, jako bych narazila do skály. Mým kamenem úrazu se stal vysoký muž a vypracovanou postavou. Tušila jsem, kdo to je a můj předpoklad se splnil, když jsem zvedla hlavu a viděla onomu do očí. Ano byl to Frank. Ze začátku na mě koukal s velkým opovržením, ale poté se jeho pohled změnil ve zkoumající. Moje hnědé a vykulené oči se nemohli odtrnout od těch jeho. Prohlížel si mě čím dál pečlivěji a já poznala, že je zle.
"Omlouvám se," napodobila jsem hrubý, mužský hlas a rychle zmizela v davu vojáků. Frank se za mnou dlouhou dobu díval.
"Děje se něco?" všiml si jeho znepokojení Denny.
"Měl jsem pocit, jako bych viděl Elisabeth," sám Frank nevěřil tomu, co říká.
"To je hloupost," ušklíbl se Denny.
"Ale ty oči a rty," přemýšlel Frank nahlas.
"Franku, Elisabeth je už v Orleans. Všechny zdravotní sestry odjeli," smál se jeho naivitě i James.
"Frank je zamilovaný, tak se nedivte, že Elisabeth bude vídat na každém kroku," neodpustil si dotěrnou poznámku Thomas.
"Jste pitomí," usmál se Frank a společně obcházeli ležení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější chlapecká postava? (hlavní hrdina)

Frank Zanders 80% (4)
Thomas Vermaelen 20% (1)
James Rodriguez 0% (0)
Denny Cartner 0% (0)

Komentáře

1 Renda♥ Renda♥ | Web | 22. května 2013 v 17:55 | Reagovat

hezké

2 lucy-k-hale lucy-k-hale | Web | 22. května 2013 v 20:28 | Reagovat

moc hezké

3 Džejní Džejní | Web | 23. května 2013 v 16:48 | Reagovat

wau, vybrala si si zaujimave prostredie na pisanie poviedky, ale paci sa mi to :)

4 Terís Terís | Web | 23. května 2013 v 18:28 | Reagovat

moc pěkné

5 Katy Katy | Web | 24. května 2013 v 11:50 | Reagovat

Uf ještě že jí nepoznal :o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama